CHOV

Brouky je třeba mít v teráriu, ne ve flašce od okurek. Terárko musí být lehce přístupné, kvůli krmení a čištění. Musí být spolehlivě uzavřené, brouci jinak okamžitě zdrhnou. Je dobré mít část krycí části z pletiva, aby se terárko zbytečně nezapařovalo. Drátěné pletivo rezne, takže lepší je umělohmotné. Lze jej částečně zakrýt tak, aby terárko zase zbytečně nevyschlo, prostě nějaký rozumný kompromis. Terárko nesmí být na přímém slunci, jinak se přehřeje a je po broucích. Brouci vyžadují vydatné přisvětlování, nejlépe zářivkou po dobu 10 až 14 hodin. Bacha, žárovka může terárko taky přehřívat. Teplota může kolísat od 20ti do 28°C. Vyšší teplota vyloženě škodí. Obecně platí, čím tepleji, tím je rychlejší metabolismus a zkracuje se délka života brouka. V každém teráriu smí být jen jeden druh brouka!!! Hrozí nežádoucí křížení a hlavně nikdo pak nerozezná larvy, co k čemu patří.

Substrát - to je základ chovu a hlavně odchovu. Základem je nadrcené spadané bukové listí. Je třeba v lese najít místo, kde rostou buky a žádné jehličnany. Jehličí larvy nežerou, prostě tam jehličí nesmí být. Vezmu pořádný pytel od brambor, hrábě a jdu na to. Shrabu listí pod buky včetně toho již lehce rozpadlého. Ale ne, že to zas vydřu až na skálu. Nacpu to do pytle a jdu domů. Doma to dám do chladu, třeba do sklepa a nesmí se to zapařit, takže žádný uzavřený umělohmotný pytel. Takhle to tam vydrží celou zimu.

Jak drtit. Po tom, co jsem úspěšně zničil matce mixér jsem si nechal udělat nástavec na vrtačku. Dlouhá kovová tyčka a na konci přišroubovaný proužek planžety (asi 10x3 cm tenkého ocelového plechu). Z listí vyberu větvičky, případně kamínky, naházím listí do umělohmotného kýble a v něm to řádně rozmixuji. Nedělám to v obýváku, je z toho totiž slušný bordel. Mohu si klidně namixovat do zásoby, pokud to dám do studena, nic se tomu nestane.

Substrát dávám samozřejmě na dno terárka a to ve vrstvě asi 15 cm. Navíc na povrch položím kusy kůry, aby pomohla bránit vysychání substrátu. Do terária přidám taky nějaké větve, aby měli brouci po čem šplhat. Substrát na povrchu vyschne asi do 4 cm hloubky, pak se to zastaví a u dna to je stále vlhké. To je důležité pro kladení a vývoj vajíček. Úplné vyschnutí substrátu znamená pro vajíčka i larvy jistou smrt. Vlhkost kontroluji jednou za 14 dní a pokud zjistím, že to moc prosychá, všechno vyberu do umělohmotného umývadla a vodou to za stálého promýchávání lehce zavlhčím. Ne že z toho bude bláto, to taky není ono. Na zvlhčování používám rozprašovač na rostliny. Občas jím zvlhčím i prostor terária, ale není to nutné.

Co se substrátu týče, většina druhů vyžaduje pro larvy i trouchnivé dřevo. Skutečným požehnáním je, pokud se podaří nalézt v lese padlý trouchnivějící buk. Z něj sekyrkou osekávám postupně pláty měkkého trouchu. Pokud se to nepodaří, musí člověk hledat spadané bukové větve zapadané v listí, které se již také rozpadají. Dá to ovšem víc práce. Doma v chladu trouch taky vydrží a to i namixovaný. Ovšem před mixováním je třeba jej v rukách rozlámat na drobné kousky a pak teprve mixovat. Velké kusy vrtačka nevezme. Výhodné je namixovaný trouch nechat vyschnout. Nehrozí pak plísně ani zatuchnutí. S listím ho namíchávám individuálně dle jednotlivých druhů, většinou 1:2 až 1:3 trouch a listí. Zdůrazňuji, že každá larva spotřebuje během svého života 2-3 litry substrátu (u velkých druhů daleko víc), takže na zimu je třeba udělat dostatečnou zásobu. Upozorňuji taky, že listí se namixováním hrozně zhutní a zmenší tak objem asi na 1/4 toho, co člověk v lese nahrabe, na to pozor, hrozně to klame. Já osobně postupuji ještě jedním způsobem a to je, že namixované listí nechám řádně vyschnout a pak jím na zimu naplním umělohmotný sud. Suché listí v něm bez problému uchovávám venku. Nemůže zmrznout ani plesnivět. Je to ideální, ale každý tu možnost nemá. Totéž dělám i s trouchem. Část listí a trouchu ovšem na zimu nechávám v otevřených pytlích ve fóliáku. Ono to sice zmrzne, ale taky se tomu nic nestane. Pokud to potřebuji zpracovat, stačí to na pár hodin dát do tepla a ono to povolí.

Posledním šlágrem je použít na mixování substrátu drtič zahradního odpadu. Jde to perfektně a hlavně rychle. Stojí to ale dost peněz.

Většina druhů žere pouze plátky banánu. Uříznu asi centimetr silný plátek i s kůrou (kůra brání prudkému vyschnutí) a ten položím do terárka. Brouci by ho zahrabali a tak ho pokládám na víčko od jogurtu, nebo na dostatečně velký kus kůry. Brouci nesmějí hladovět, samice by pak nic nenakladly. Ale pozor, vše co zbyde se musí druhý den odstranit, jinak se to kazí, smrdí to a hrozně se na tom množí banánové mušky. Banánové mušky se taky úžasně množí na přemokřeném substrátu. Jediná pomoc proti nim je čistota v teráriu a zbytečně nepřevlhčovat. Pravda je, že i při nejlepší vůli se vždy nějaká objeví, ale to už člověk musí překousnout.

Je možné zkusit i plátek jablka. Některé druhy je tak možné přikrmovat, ale jednoznačně dávají přednost banánu a je třeba vyzkoušet, zda jablko skutečně žerou.

Brouci kladou vajíčka většinou na dno substrátu. Po asi dvou měsících substrát proberu a vyndám mladé larvičky. To opakuji opět po měsíci, dokud ještě žijí dospělí brouci. Pak substrát použiji jako krmení pro larvy stejného druhu a pokud v něm ještě je něco, co jsem nenašel, tak ono se to už o sebe postará. Připomínám, že dospělci nekoušou, nemají čím. Velké druhy mají ostré drápky, ale rozhodně s nimi nijak neútočí, snaží se jen pevně držet třeba prstu a to je nepříjemné. Pokud se je ale člověk nesnaží násilně odtrhnout, je vše OK. Oni se jen bojí spadnout a tak se drží.

Odchovávám v plastových uzavíratelných krabicích různých velikostí. Některé druhy si neubližují a je možné je chovat pohromadě. Některé se napadají v době svlékání. To se děje dvakrát za dobu jejich vývoje. V té době jsou bezbranné a vzájemně se sežerou. Zde je důležité mít jich pohromadě jen menší množství a již svlečené larvy přemístit zvlášť. Znamená to, že dávám k sobě larvy ve stádiu L1, pak L2 a L3 si již v podstatě nemohou ublížit a vše je v pohodě. Ovšem některé druhy je nutné chovat po celou dobu zcela odděleně. Pro ně pak stačí malá krabička 1/2 - 1 litr obsahu. Normálně larvy chovám v krabicích o objemu 2-5 litrů a to v počtu 10 až 20 ks podle velikosti. Víko krabice má perforaci. Substrát udržuji mírně vlhký v celém objemu. Kontroluji to jednou týdně až jednou za čtrnáct dní. Normálně obsah vyklopím do umělohmotného umývadla, zkontroluji larvy, zda je vše OK. Zkontroluji, zda tam není plíseň nebo něco, případně to lehce zavlhčím. Některé druhy lze přikrmovat jablkem a listy salátu. Zbytky samozřejmě vyhodím. Na dno dám asi centimetrovou vrstvu substrátu a na něj položím příkrm (zbytečně se to nesmí přehánět, aby se to nekazilo, ale je fakt, že se tím šetří objem sežraného substrátu a larvy perfektně rostou a jsou z nich pak opravdu velcí brouci), vše pak zahrnu zbytkem substrátu i s larvami. Larvy je možné brát bez obav do ruky, to neplatí jen u velkých druhů nosorožíků. Ty se brání a dokázaly by citelně kousnout. Trus vypadá jako od myší, nebo větší. Je třeba udržovat dostatek potravy. Pokud dosáhne jejich objem v substrátu 2/3, je nutné substrát vyhodit a nahradit ho novým.

Klíčové období je stav kukly. Jakmile zjistím, že se objevují první kukly, odstraním všechen příkrm, krabici nechám bez víka, aby substrát navrchu lehce proschl a již nezavlhčuji a nešťourám do toho. Asi po 14ti dnech až měsíci (podle toho, jak proschne vrchní vrstva substrátu) zase vše zavřu a čekám. Vývoj v kokonu trvá od jednoho měsíce po několik měsíců podle druhu brouka. Líhnutí kontroluji každý den, aby nový brouk dlouho nehladověl. Rozhodně broukům nepomáhám z kukel. Většinou pak jsou špatně vyvinutí a hynou. Kukly jsou někdy přilepené ke stěně nádoby a je možné sledovat proměnu larvy v brouka a jeho vybarvování.